Kombinovaný formát lezení olympijských her

Lezení je letos prvně na Olympijských hrách, a to v kombinovaném formátu. Mnoho lidí ale neví, co vlastně je lezecký kombinovaný formát nebo proč je právě ten na Hrách. Dovolte nám tedy, abychom tuto otázku co nejstručněji objasnili.

Kombinovaný formát je relativně jednoduchý na pochopení. Jde o spojení tří hlavních lezeckých disciplín do jedné medailové disciplíny. Těmi třemi disciplínami v kombinaci jsou lezení na obtížnost (lead anglicky), boulderingu a lezení na rychlost. Všechny tři jsou samostatné „lezecké sporty“, které mají vlastní mistrovství světa a vlastní elitní lezce. Je nutné říct, že lezení na rychlost je pomyslný outsider z tria, jelikož nedovoluje takové spojení s dvěma ostatními disciplínami. Naopak lezení na obtížnost a boulderingu se navzájem doplňují a mnoho lezců závodí v obou disciplínách.

Hodnocení kombinace

Kombinovaný formát je hodnocen bodově. Lezci soutěží ve třech disciplínách a dostávají skóre a následně pozice v tabulce. Po dokončení všech tří kategorií se jejich pozice navzájem vynásobí, čímž dostanou finální skóre. Atlet s nejnižším skórem vítězí.

Jak funguje olympijský kombinovaný formát v praxi
Jsou tři lezci. První lezec (A) se umístí na prvních místech v boulderingu a obtížnosti a třetí v rychlosti. Druhý lezec (B) bude třetí v obtížnosti, třetí v boulderingu ale první v rychlosti a poslední lezec (C) bude druhý ve všech disciplínách. Kombinované skóre lezce A je tak 3b. (1x1x3), lezce B je 9b. a lezce C je 8b. Vítězem by se tak stal lezec A. Druhým by byl lezec C a třetím lezec B.

Bouldering

Jak jsme již říkali, kombinovaný formát lezení je složen ze tří jiných. Bouldering je jediná ze tří disciplín, která není odjištěna lanem. Jde o lezení na malé 3-4 metrové stěně, kde lezci dopadají na měkkou podložku nebo matrace. Soutěž zde tvoří tzv. problémy. Malé, krátké a technicky náročné lezecké hlavolamy.

Každý lezec má zhruba 5 minut na každý problém. Ty mohou být v jakémkoliv náklonu a z jakýchkoliv chytů. Stejně tak mohou být velice dynamické a parkourové nebo taky velice statické a balanční nebo i tradiční (používající chyty ze skal jako například spárové lezení). Soutěžící jsou zde hodnoceni na základě toho, zda dolezli k poslednímu chytu problému (tzv. topu), popřípadě kolik pokusů jim to zabralo. Pokud nejsou schopni dolézt k topu, dostávají alespoň část bodů, pokud se při lezení dostali k tak zvané „zóně“. Chytu po obtížné části problému, za který se uděluje část finálních bodů. Lezec, který vylezl nejvíce problému na nejmenší počet pokusů vyhrává.

V této disciplíně září zejména japonští lezci a lezkyně – Narasaki, Nonaka, Noguchi – nebo třeba britská lezkyně Shauna Coxsey.

Lezení na obtížnost (Lead)

Lezení na obtížnost je druhou a pravděpodobně nejznámější disciplínou sportovního lezení. Mezi její titány patří například Adam Ondra, Kai Harada nebo italská lezkyně Laura Rogora. V této disciplíně jde o to, aby se lezec či lezkyně dostali co nejvýše na částečně převislé, minimálně patnácti metrové stěně. Při této disciplíně jsou lezci jištěni lanem, které si postupně cvakají do jistících bodů (expresek), které jsou přidělané do stěny. Při pádu tak spadnou do posledního zacvaknutého bodu a jsou následně spuštěni k zemi.

Tato disciplína je hodnocena na základě dvou věcí. Těmi jsou 1. k jakému chytu na stěně se lezec dostane a 2. kolik jistících bodů má zacvaknutých (existuje minimální počet pro bezpečnost lezce). Ten, kdo se dostane na cestě nejvýše vítězí. Neleze se však bez žádných informací. Před začátkem mají všichni soutěžící šest minut na to si cestu prohlédnout a zapamatovat si z ní maximum. Těchto šest minut mají všichni zároveň a mohou se tak mezi sebou radit. Navzájem se však při svých lezeckých pokusech nevidí.

Rychlostní lezení

Lezení na rychlost je poslední disciplínou, která tvoří kombinovaný formát lezení. Je to disciplína nejvíce přímočará. Lezci se zde snaží vylézt na patnácti metrovou, 5 stupňů nakloněnou, standardizovanou stěnu. Ti, kdo zde soutěží, bývají silnější a jinak stavění než lezci v ostatních dvou disciplínách. Jde o velice dynamický styl lezení, který je čistě o svalové paměti.

Chyty jsou na každé stěně stejné a poskládané vždy ve stejnou, standardizovanou trať. Zde také dochází ke kontroverzi a smíšených pocitech z této disciplíny, jelikož ti, kdo lezou na rychlost, nemusí být dobří lezci. Jde pouze o to, kdo je schopen se trať naučit lépe.

Mezi nejlepší lezce patří Aleksandra Miroslaw, Iuliia Kaplina nebo Ludovico Fossali. Rychlostní rekord u mužů je 5.208 sekund a u žen je 6.964 sekund.

IFSC – kombinovaný formát lezení

Komentáře

Vlákno uzavřeno.