Olympijská kvalifikace – muži – bouldering

Druhá disciplína olympijského sportovního lezení v kombinovaném formátu je bouldering. Leze se na malé stěně, bez jištění a velice technicky náročně, využívajíc všechny možné lezecké techniky. Dominovat by zde měli, mimo Ondry a Nasakiho, také třeba Alexej Rubstov a Jan Hojer. Kdo zde naopak nejspíše ostrouhá, budou rychlostní specialisté Mawem a Fossali.

Lezci zde budou lézt na čtyřech boulderingových problémech. Počítá se jim počet pokusů a jak daleko se na problému dostali – zóna či top. Lezci s nejméně pokusy a nejvíce topy se dostávají do dalšího kola.

První boulder

První problém byl velice balanční, postavený na stěně ve vnitřním náklonu pěti stupňů a složený ze tří struktur a dvou sloperů (chytů na tření). Začátek byl na dvou, proti-sobě postavených strukturách, ze kterých se lezci museli dostat přes další trojúhelníkovou strukturu k velkému sloperu, který byl také zónou. Ze zóny šlo už o velice malý krok, který vedl k topu.

Překvapili zde Duffy, Pan nebo například Kai Harada, který boulder téměř flashnul.

Boulder č.1 a Nathaniel Coleman

Druhý boulder

Problém číslo dva byů složen téměř celkově ze struktur a sloperů a tvořil velice náročný oříšek pro mnoho lezců. Celkový charakter boulderu byl zaměřen na sílu, kde se přes první set struktur museli lezci dostat velkým spodním tlakem na strukturu, ze které to k zóně byla otázka stisku. Od zóny dále byl problém opět velice silový, kde se pomocí bočního tlaku a stisku lezec musel dostat do topového chytu, který se držel také velice náročně a zespod.

Publikum zde šokoval Alex Megos s první zónou problému a Mickael Mawem s prvním výlezem.

Boulder č.3 a Adam Ondra

Třetí boulder

Dynamické lezení je přítomno právě na třetím problému, ve kterém šlo o dvojité dyno, kde byl odraz z prvního chytu zastaven na kapse, s mezikrokem na sloperu. Klíčem je překonání skoku a pak udržení se na zónové kapse. Tím problém však nehasne. Od zóny je relativně těžký, závěsný krok s vysokým těžištěm k poslednímu chytu.

Právě zde se blýskl Jan Hojer, Chon Jongwon a Tomoa Narasaki, který dal boulder téměř na první pokus.

Boulder č.3 a Tom O´Halloran

Čtvrtý boulder

Poslední boulder byl v převisu se startem jak dělaným pro vysoké lezce a pro ty, kdo umí techniku spárového lezení. Start byl vzhůru nohami zakleslý špičkami v takzvaném „netopýrovi“, ze kterého se lezci museli za pomocí silných břišních svalů dostat ke spáře vytvořené ze dvou struktur. Právě technika spárování se ukázala být smrtelnou pro mnoho lezců, přestože to z ní to byl již jednoduchý krok k poslednímu chytu a topu.

Zde překvapili například Rubstov s prvním topem a Adam Ondra a Jakob Schubert se svými spárovými technikami.

Boulder č.4 a Rishat Khaibullin

Kvalifikace mužský bouldering

JménoBoulder č.1Boulder č.2Boulder č.3Boulder č.4
1.Mickael MawemTopTopTopZóna
2.Tomoa NarasakiTopTopZónaZóna
3.Adam OndraTop—-ZónaTop
4.Aleksey RubstovTop—-—-Top
5.Colin DuffyTop—-Top—-
6.Alex MegosTopZónaZónaZóna
7.Jakob SchubertZóna—-ZónaTop
8.Pan YufeiTop—-ZónaZóna
postupová tabulka – bouldering

Klíčové poznatky z disciplíny – bouldering

Co se na kvalifikačním kole v boulderingu ukázalo bylo to, že kombinovaný formát je velice zákeřný. Pro další dění jsou klíčoví první osmi lezci, zejména pak Mickaela Mawema, Ondry a Narasakiho. Ptáte se pak, jaké je možné ponaučení pro lezce samotné? Je tím nepodceňování cest z mistrovství světa. Například technika spáry se na mistrovstvích objevuje již dva roky a není nikterak složitou, ale i přesto se lezci (primárně Koreji a Japonska) nejsou schopni tuto techniku naučit. Právě jednoduchá „žába“ stála dnes Narasakiho první místo v boulderingu, kdežto naopak Ondru a Schuberta vymrštila vpřed.