Olympijské finále – muži – bouldering

Olympijské finále v boulderingu bylo absolutně nádhernou podívanou. Jelikož šlo o finále, všichni lezci měli dvě minuty na to si prohlédnout každý boulder problém (společně) ve snaze vymyslet nejlepší možné řešení. Narozdíl od kvalifikace, ve finále polezou atleti na třech boulderingových problémech – jeden na tzv. Slabu, jeden na svislé stěně a jeden v převise.

Ze sedmi začínajících lezců jsou pouze dva specialisté na bouldering. Těmi jsou Nathaniel Coleman ze Spojených států amerických a druhým je Tomoa Narasaki z Japonska. Jsou zde však dva další lezci, kteří mají tituly mistra světa v této disciplíně – Jakob Schubert a Adam Ondra.

První boulder

Boulder číslo jedna byl staviteli nazván „pravým lezeckým problémem“. Je složený z devíti struktur, tří menších a šesti velkých s tím, že na těch menších jsou extra mini lišty pro lepší držení. Cílem tohoto problému bylo testování balancování na nakloněných prostorách – během přechodu přes velké spodní šedé struktury – a spolu s tím také schopnosti lezců přejít do bočních závěsů. Mentálně tento problém zkoumá schopnost zachovat klid udržet „nervy na uzdě“.

Nádherně tento problém zalezli Coleman, Schubert, Duffy, Narasaki a Mawem kteří ho dali na první pokus – tzv flash – což z problému dělá jeden z nejlehčích na celé soutěži.

First boulder of the olympic finals 2021
Boulder č.1

Druhý boulder

Prostřední boulderingový problém byl zaměřený na koordinaci a schopnosti dynamicky překonat překážky. Od startu se lezci museli dostat během přes dvě velké struktury a zastavit dynamický pohyb na relativně malé hraně a pokračovat dále do takzvané „gaston“ pozice. Tento problém je specializací Narasakiho a lezců z asie. Tento boulder je, podle stavitelů, nejtěžší ze všech tří, jelikož je velice závislý na správném načasování a hodně ovlivnitelný vysokou vlhkostí, která v Tokiu je.

Tento styl svědčil pouze Colemanovi, který jako jediný boulder vylezl a udržel se na prvním místě.

Boulder č.2

Třetí boulder

Poslední problém byl spolu s boulderem také umělecké dílo reprezentující japonské vycházející slunce (které ironicky během plnění tohoto problému již zašlo). Tento boulder byl v největším převisu a zložen z jedenácti struktur, devíti lišt a dvou začínajících velkých chytů. Stavitelé z Japonska a Francie (kteří mají problém na svědomí) se zde zaměřili na skoro až chirurgickou přesnost lezců spolu s jejich silou. Lezci by měli pojmout problém hlavou dolů a postupovat špičkami napřed, což je samozřejmě nejen mírně strašidelné, ale také nehorázně náročné. Pokud se atlet dostane od zóny, čeká ho už jen delší dynamický poskok ke koncovému chytu.

Tento problém se ukázal být nejtěžším ze všech tří, které se ve finále objevily, ale také nejlépe vypadajícím problémem za dlouhou dobu. Tento problém nezvládl vylézt nikdo ze sedmi lezců a tak rozhodl pozice v tabulce po druhém kole.

Boulder č.3

Olympijské finále v boulderingu

JménoBoulder č.1Boulder č.2Boulder č.3Kombinované skóre
1.Nathaniel ColemanTopTopZóna6 b.
2.Mickael MawemTopZónaZóna6 b.
3.Tomoa NarasakiTopZónaZóna6 b.
4.Colin DuffyTopZónaZóna20 b.
5.Jakob SchubertTopZónaTop35 b.
6.Adam OndraTop—-Zóna24 b.
7.Alberto Ginés LópezZónaZónaZóna7 b.
8.Bassa MawemDNSDNSDNS64 b.
finálová tabulka – bouldering

Klíčové poznatky – olympijské finále v boulderingu

Olympijské finále v boulderingu nám přineslo jeden klíčový poznatek, kterým je to, že i ti nejlepší mohou sklouznout v horších podmínkách – které tvoří zvýšená vlhkost a vysoká teplota Tokia. U problémů, které jsou založené na tření mezi botou a chytem nebo u těch, které jsou postavené na dynamice může vlhkost tvořit velký problém, a to zejména v kombinaci se špinavými chyty a trémou.

Bouldering se, na rozdíl od kvalifikace, velice rychle změnil ve válku o zóny a jednotlivé pokusy k dosažení topu (nebo zóny) což udal hned první problém, který postavil hned pět z osmi lezců na první místo.