Olympijské finále – ženy – bouldering

Ženské finále v boulderingu byla druhá disciplína ve finále sportovního lezení v kombinovaném formátu, které jako vždy bylo nádhernou podívanou. Jelikož šlo i finále tak lezkyně měly dvě minuty na to, si prohlédnout každý boulder problém (společně) ve snaze vymyslet nejlepší možné řešení. Na rozdíl od kvalifikace se ve finále lezlo na pouze třech problémech a jedna lezkyně za druhou s tím, že měly celou scénu pro sebe.

Z osmi lezkyň je boulderingu dominantou hlavně japonských lezkyň – Akiyo Noguchi a Miho Nonaka – a pak také favoritky her Janji Garnbret, které se v kvalifikaci podařilo vylézt všechny problémy na první pokus.

První boulder

Problém číslo jedna byl staviteli nazván za nejnáročnější, což dokazovala hned startovní pozice. Nástup byl z rozběhu a ukončen na malém chytě dvěma palci. V tomto boulderingovém problému šlo o balancování a práci s těžištěm, spolu s mentální odolností. K zóně (liště) byla cesta závislá na schopnosti udržet kyčle u stěny a zachování balancu. Od zóny k topu bylo beta (způsob výlezu) velice podobný s relativně zkopírovanými sekvencemi až k poslednímu chytu.

Tento slabový problém (na dovnitř nakloněné stěně) se ukázal být problematickým pro valnou většinu soutěžících, ale přesto se alespoň někdo dostal k topu. Potlesk patřil zejména Brooke Raboutou, která byla první, kdo se dostala k topu, bohužel však uklouzla po tom, co sotva položila druhou ruku na top. Ku překvapení nikoho problém zdolala jen Janja Garnbret.

Boulder č.1

Druhý boulder

Druhý boulder byl složen ze sedmi struktur a šesti malých chytů. Cílem bylo otestovat zejména mentální sílu a ohebnost v sérii velice nepříjemných pozic nutných, pro vylezení problému. Prvním chytákem byl start, který nebyl tradičně postaven tak, aby lezkyně směřovala obličejem ke stěně, ale naopak aby směřovala obličejem k pódiu. Zbytek cesty byl postaven v relativně malém boxu, nutící lezkyně nacpat tělo do malých rozměrů za podpory bočních tahů.

Tento boulder zdolala také pouze Janja Garnbret a na konci druhého problému (který dala na první pokus) měla již garantovanou výhru v boulderingu.

Boulder č.2

Třetí boulder

Poslední boulder byl postaven tak, aby cílil skoro téměř na sílu. Zasazen do převisu o 35 stupních a složen z velkých chytů pro boční tahy a malých lišt, které jsou náročné na sílu v prstech. Cesta k zóně byla velice náročná, zhoršena vysokou vlhkostí v Tokiu, a také technikou lezení ve spáře, která byla nutná pro postup k velkému zónovému chytu. Od zóny to bylo již „relativně přímočaré“ lezení, před dlouhé pohyby na velkých a příjemných chytech až k topu.

Tento boulder problém vyhráli stavitelé, kterým se podařilo porazit i nepřekonatelnou závodní lezkyni Janju Garnbret!

Boulder č.3

Ženské finále v boulderingu

JménoBoulder č.1Boulder č.2Boulder č.3Kombinované skóre
1.Janja GarnbretTopTopZóna5 b.
2.Brooke Rabuotou ZónaZónaZóna14 b.
3.Miho Nonaka—-ZónaZóna9 b.
4.Akiyo NoguchiZónaZóna—-16 b.
5.Jessica PilzZónaZóna—-30 b.
6.Anouck Jaubert Zóna—-—-12 b.
7.Seo Chae-Hyun—-—-—-56 b.
8.Aleksandra Miroslaw—-—-—-8 b.
postupová tabulka – bouldering

Ženské finále v boulderingu – poučky

Bouldering žen byl brutální válkou o jednotlivé pokusy a zóny, který odehrál mezi Nonakou, Noguchi, Pilz a Raboutou. Problémy byly velice náročné, což je evidentní z toho, že pouze jedna lezkyně má top. Co se dá tedy vyčíst z tohoto kola? Že kombinace je formát, který nemá jasného vítěze, dokud vše není jasné a také to, že finále se rozhoduje již během prvních šesti minut, kdy lezkyně vymýšlí postup. Pokud od sebe okopírují nebo se shodnou na špatném postupu (tak jako muži u posledního problému) je velice nízká pravděpodobnost, že to některá lezkyně vyleze.